Dnešní mladí lidé se do manželství nehrnou. Dětí se přivádějí na svět, aniž si jejich rodiče vyměnili snubní prstýnky a nikdo se nad tím už vůbec nepozastavuje. Dříve to byla naprosto nemyslitelná věc, aby se děti rodily mimo manželství. Cesta k oltáři tak nebyla často vůbec dobrovolná, nýbrž právě jen kvůli těhotenství. Takový vztah se také brzy stával pro obě strany neudržitelný, lidé se rozváděli a děti ztrácely jednoho z rodičů. Rozchody dvou lidí, kteří se rozhodli spolu žít jak se říká na psí knížku, nejsou o nic méně častější. Proč tedy vlastně manželství uzavírat? Není to přece žádná záruka, že lidé spolu vydrží, budou se více milovat a lépe starat o svoje děti.
MY NA TO PAPÍR NEPOTŘEBUJEME
Když se zeptáte mladých lidí, proč vlastně nechtějí vstoupit do manželství, obvyklá odpověď je, že na společné soužití žádný papír nepotřebují. Chuť vdávat se a ženit je přechází mnohdy i z finančních důvodů. Raději si totiž něco koupí, cestují nebo si zařizují společné bydlení. Ne že by se dívky rády neviděly v dlouhých bílých šatech, ale romantika jediného svatebního dne ztrácí svoji důležitost v porovnání s praktickými záležitostmi. Není také nic neobvyklého, že svatba se zorganizuje až poté, co jsou již na světě potomci, kteří jdou svým rodičům za družičky. Kvůli dětem totiž přece jen lidé chtějí svůj vztah legalizovat.
DŮLEŽITÝ KROK V ŽIVOTĚ
I přes všechny argumenty, které svatbu řadí do nedůležitého rituálu v životě lidí, přece jen ji lze brát jako významný předěl v životě. Získáváme jím určitou zodpovědnost, vyjadřujeme stabilitu a společenskou vážnost svého dosavadního vztahu.
Může být v životě dvou lidí něčím, co je ještě více a mnohem hlouběji spojí, pokud je sňatek uzavřen po pečlivém zvážení dvěma zralými lidmi. A samotný obřad nemusí být žádná formalita, dnes ho lze naopak pojmout jako přátelskou party s našimi nejbližšími lidmi.